15.2.2018
Za Ladislavem Divišem.
Jen pár dní před úspěchem našich
vícebojařů na MČR ve Stromovce, 1. února, umřel v jedenasedmdesáti letech
Ladislav Diviš. Byl asi největší hvězdou třebíčské atletiky v 70. letech.
Jeho největším úspěchem bylo 2. místo na mistrovství ČSR (České
socialistické republiky) v desetiboji v roce 1974. Dosáhl tehdy 6106 bodů,
což je výkon, který za skoro půl století překonali jen Ivan Trojan, Jiří
Kliner, Petr Svoboda a nejnověji Jiří Sýkora. Divišovi však zůstává nejvyšší
umístění v rámci mistrovství republiky dospělých. (Ivan si přivezl bronzové
medaile z MČSR v letech 1984 a 1985, ostatní tři sice dosáhli spousty
úspěchů, medaile z MČR v mužském desetiboji v třebíčském dresu však mezi
nimi není.) Ladislav Diviš vyhrál dvakrát anketu o nejlepšího sportovce
okresu Třebíč a kromě úspěchů atletických vynikl i v tehdejším odznaku
zdatnosti a ve šplhu (čs. rekord na pětimetrovém laně 2,44 s). Jeho nejlepší
závodní léta jsem už nezažil, viděl jsem ho jen při desetiboji na stadioně
pod Kostelíčkem v roce 1988, kde bojoval s o generaci mladším Ivošem
Kratochvílem. V té době se ještě zúčastňoval desetibojů pořádaných v improvizovaných
podmínkách rodinou Divišů v Brodcích u Kněžic, odkud také pocházel. Krásu
tohoto kraje ukázal v publikaci o zlatonosné říčce Brtničce, kterou s několika
spolupracovníky sestavil a vydal v loňském roce. Při jejím křtu v knihkupectví
Trojan zářil štěstím, nadšeně hovořil o knize, zpíval a hrál na kytaru. Bylo
to trochu teatrální a já si říkal, jak asi vypadaly hodiny češtiny, kterou
společně s tělocvikem celý život učil. Netušil jsem, že se už jen párkrát
letmo potkáme na ulici. Řekl bych mu aspoň, že až budeme za rok slavit sto
let atletiky a budeme přitom hrát hru na atlety jednotlivých desetiletí, měl
by být jedním z nich.
Milan Zeibert